Své putování k Propadání zahájili šesťáci ,,U křížku“ nedaleko bývalé jedovnické pily a Spáleného mlýna na ponorném potoce.

Mlýn byl předlohou Alfrédu Technikovi pro román Mlýn na ponorné řece, který byl zfilmován jako Ďáblova past v režii Františka Vláčila.

Cestou podél toku potoka jsme došli až k Jeskynnímu systém Rudické propadání – Býčí skála v Moravském krasu, jež se svojí délkou více jak 12 km je druhým nejdelším v České republice. Zde nás čekalo to pravé dobrodružství. Nahlédli jsme do samotného propadu vod Jedovnického potoka, který s hukotem mizí v temnotě podzemí do hloubky 86 m soustavou vodopádů, z nichž ten nejvyšší v ČR, měří 35 m. Seznámili jsme se s historií vzniku tohoto koutu přírody. Z mapy podzemních prostor jsme se dozvěděli, že na území Rudice se nachází 153 m hluboká Rudické propast, v příkrovu devonského vápence, která je naší (ČR) nejhlubší podzemní propastí.

Z Dolního Propadání jsme vystoupali do Kolébek. Dozvěděli jsme se, že dříve šlo o jeden celek (v podzemí stále je). Jeskyně v této části byly obývané již v paleolitu lovci sobů (kryté místo, obklopené lesy, s dostupným zdrojem vody).

Dnes je pro svoji fotogeničnost a dobrou dostupnost využíváno filmaři (záběry do českých pohádek, např. Sedmero krkavců, Sněžný drak, Lesní tajemství nebo Ďáblova past….)

Část jeskyní je dobře přístupná i bez speciálního vybavení, a tak jsme je prošmejdili. Ti odvážnější vylezli komínem na vrchol skalního masivu. Ocitli jsme se tak v oploceném výběhu, kde místní ekosystém je udržován spásáním ovečkami. Mohli jsme si tak prohlédnout skalničky v jejich přirozeném prostředí. Naskytla se i příležitost vyzkoušet funkci elektrického ohradníku, který ovce hlídá 😉

Po tomto dobrodružném zážitku jsme se šli zklidnit a zahřát do muzea.

MUZEUM NA VĚTRNNÉM MLÝNĚ

Zde se nachází několik expozic:

• SPELEOLOGIE

• MINERALOGIE

• HISTORIE HUTNICTVÍ A HORNICTVÍ V RUDICI

• HISTORIE OBCE

• UKÁZKY DOBOVÉHO BYDLENÍ

Místní průvodce, pan Jan Dobeš nám ukázal, jak se dříve bydlelo. Pohovořil o historii mlýna. O jeho slavné době, kdy zde rodina Ševčíků, která mlýn holandského typu postavila, mlela obilí pro Salmy, přes trosky, které vyspravil ,,chalupář“ pan Vaverka, který tu byl v nájmu až po dnešní veřejnosti přístupné muzeum.

V druhém patře nám ukázal hornické vybavení z přelomu 18. a 19. století, sbírku hornin a minerálů i unikátní kolekci rudických geod (drůz), Rudické vrstvy zde jsou provázány na olomučanskou keramiku a jsou zde vystaveny i raritní "Olomučanské koblížky" a další zajímavé minerály a zkameněliny, ale i platidla té doby.

Podkroví střechy, která se natáčela o 360°, aby bylo plně využito větru, je věnováno speleologii. Zde jsme viděli fotografie světového unikátu, stalagnátu ve tvaru žebříku, který, dle fotografií v čase, nabývá nezvyklou rychlostí, i foto Tipečku, místa podzemní vody, která je zdrojem pitné vody pro obec. Prohlédli jsme si historickou výbavu původních objevitelů, ale i moderní techniku, se kterou vyráží místní (čeští) speleologové do světa. Jejich objevy v Číně, Slovinsku i jinde jsou jedinečné. Navazují tak na první objevitelské úspěchy starohraběte Hugo Salma již v roce 1802. Do svých řad lákají i mladé objevitele, a tak i my máme možnost se stát speleology.

V bezprostřední blízkosti mlýna je geopark, obsahující ukázky hornin z Moravského krasu a Drahanské vrchoviny. A protože nás celou expedicí provázel Mgr. Dominik Talla, Ph.D., geolog pracující pro Vídeňskou univerzitu, mohli jsme se nad geologickou mapou dozvědět mnoho místních geologických zajímavostí. Například: ,,že Rudické písky vznikli v době, kdy se trhal kontinent Botswana a místní území procházelo přes rovník“. Žákům pan Talla přinesl i několik vzorků hornin a pomocí geologického kladívka jim ukázal, jak se pomocí lomu určuje, o kterou horninu jde. Doprovod zmíněného geologa zprostředkoval pan učitel Možný, který nás celou cestu doprovázel a výklad doplňoval o další souvislosti.

V okolí Rudice se těžila nejen železná ruda= název Rudice, ale i kaolin (keramická hlína). Pozůstatky těžby jsou zde stále patrné. Mnoho šachet je dnes zaplavených vodou, což jak jsme je dnes výhodným způsobem zadržení vody v krajině. Dnes největší rybník využívaný k rybaření, ale i koupání, jménem Šístý, získal svůj název ne ze slova čistý= čisté, ale Šístý= šestý, tedy šachta číslo šest. V těsném sousedství se nachází menší rybníček, obnovený za pomocí dotací na udržitelnost krajiny. Z něho vystupují písmena MAN. Jde o druhou slabiku slova HUMAN (lidskost), které začíná v zámeckém rybníčku v rakouské partnerské obci Loosdorf.

Naší poslední zastávkou byl povrchový lom na písek SEČ, jinak též zvaný Duhový lom. Pískovna SEČ (přírodní památka) “Nová přírodní památka sestává z těžební jámy, jejíž stěny a svahy tvoří pestré vrstvy písků, jílů i zkamenělin. Na dně jámy se nacházejí dvě jezírka.” Lokalita je cenná nejen geologicky, ale i z hlediska živé přírody. Nachází se zde mnoho vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů.

Tandem Kriklová & Možný