Copak to děti spatřily v prvních dvou týdnech školy?

V prvních dvou zářijových týdnech mohly děti z obou MŠ Komenského, obě speciální třídy, 1. A a několik tříd druhého stupně ZŠ Komenského zhlédnout a pochovat si tři exempláře kudlanky nábožné z Babic nad Svitavou (dvě živé samičky – hnědou a zelenou a neživého zeleného samečka, po kterém bohužel neznámý pachatel dupal tak usilovně, až mu přivodil smrt) a přitom vyslechnout krátký výklad od mé maličkosti.

Děti se dozvěděly např., proč jsou některé kudlanky hnědé a jiné zelené, jak přišly ke svému jménu, proč mají černé „podpaží“, jak poznat samičku od samečka, jak loví a papají a mnoho dalšího (přiměřeně věku).

Při mém vystoupení mi někdy asistoval i kolega, který si tu plnil pedagogickou praxi, aby se mohl stát v budoucnu učitelem. Prozatím nám však výborně posloužil jako kobylka, když jsem na něm jako kudlanka demonstroval lov a pojídání kořisti (když se nenašel žádný jiný odvážný dobrovolník a nemohl jsem žákům venku promítnout autentické záběry krutosti matky přírody).

Pozitivně mě překvapila odvaha dětí v MŠ (že se nezalekly ani kudlanek, ani mé vizáže) i zprávy od paní učitelek, že v následujících týdnech žáci pravidelně s nadšením hlásili svá setkání s kudlankami. V prvním zářijovém týdnu se mi také podařilo prolomit můj dosavadní životní rekord – na to, že se žáci ze záhadných důvodů často domáhají přetahování mých hodin přes přestávku, jsem si už zvykl, ale zatím jsem se s tímto jevem setkával až kolem pololetí – tentokrát dvě třídy druhého stupně odmítaly ukončit již naši první vyučovací hodinu, dokud si s kudlankami nepořídí selfíčka a neprozradím jim, jakže to mají s tím rozmnožováním. Svoji populárně-naučnou misi tak při vší skromnosti považuji za splněnou!

Na viděnou při dalším povídání se těší

Mgr. Jan Možný