Jak se učí v šesté třídě

5. květen 2007

Šesťáci se představují

Šesťáci se představují

Od letošního školního roku jsme začali v prvních a šestých třídách pracovat podle školního vzdělávacího programu Hrou k vědění, který přibližuje školu skutečnému životu, vychází z reálných podmínek naší školy, zohledňuje specifické vzdělávací potřeby žáků a snaží se žáky do života vybavit takovými vědomostmi, dovednostmi a návyky (tj. kompetencemi), které budou opravdu potřebovat.

Český jazyk má nezastupitelnou úlohu v celém procesu vzdělávání, protože je zároveň prostředkem komunikace i nástrojem ke vzdělávání obecně. Musíme se přece umět spolu domluvit, komunikovat mezi sebou nejen slovem, ale i písmem. Proto jsme si do tříd pořídili koberce, na kterých se scházíme v komunikačním kruhu a „jen tak“ si spolu povídáme, vzájemně si nasloucháme, učíme se tolerovat názory druhých. Toto místo také slouží k procvičování učiva prostřednictvím různých jazykových her a soutěží. Jazykové a slohové znalosti pak využíváme při tvorbě důležitých sdělení (oznámení o činnosti zájmového kroužku, zpráva o návštěvě divadla, objednávka vybrané knihy, inzerát na prodej nebo koupi ... ). Všichni máme možnost přispívat do školního časopisu Devítka a pracovat v jeho redakci.

Kromě třídy využíváme pro práci v hodinách i učebnu českého jazyka s dobře zásobenou školní knihovnou a technickým zázemím pro sledování filmů a poslech literárních ukázek. Zde jsme také ve skupinách vytvářeli projekt „Pohádky z naší třídy“. Pohádkami jsme vstupovali do světa literatury, na pohádkách jsme se učili vnímat a prožívat umělecké dílo, pokoušeli se o vlastní tvorbu, snažili jsme se vzájemně spolupracovat a výsledky své práce také kriticky hodnotit. Zavedli jsme si tzv. kulturní deníky, do kterých si zaznamenáváme prožitky z četby, z divadelních nebo filmových představení, kulturních i sportovních akcí. O své dojmy se dělíme s ostatními dětmi, důležitý je náš osobní zážitek a vlastní názor. Začali jsme také jezdit společně do divadla. V říjnu jsme zhlédli v brněnském divadle Radost představení Dívčí válka, kterým jsme zahájili výpravy do světa bájí, pověstí a mýtů. Ve spolupráci s učiteli informatiky se učíme vyhledávat na internetu důležité informace, které v češtině použijeme k dalšímu zpracování. Vytištěné materiály pak ukládáme do třídního portfolia českého jazyka, v němž má každý žák svoji folii s vlastními pracemi, včetně slohových prací zpracovaných na počítači. Součástí portfolia je i vlastní hodnocení toho, co jsme se za každé čtvrtletí v češtině naučili, co se nám povedlo, co jsme dosud nezvládli, ale chceme se naučit. Rodiče mohou do těchto složek kdykoliv nahlédnout a seznámit se s konkrétními výsledky práce svých dětí v českém jazyce.

Na co se v šestkách můžeme ještě letos těšit? Připravujeme například projekt Jak se žilo ve starověku, kterým uvedeme znalosti a dovednosti získané v jednotlivých předmětech o tomto období do nových souvislostí, a to formou zajímavých a nevšedních činností v jednotlivých workshopech (tvůrčích dílnách). Na závěr školního roku bychom se rádi pokusili o dramatizaci známé bajky.

I když je práce podle nového vzdělávacího programu náročná zejména na čas a přípravu učitele, přináší mu na druhé straně pocit uspokojení a radosti z tvůrčí práce, která směřuje ke konkrétním cílům („ k čemu to dětem v životě bude?“) a v jejímž centru jsou zájmy a potřeby konkrétních žáků. Jednou z nejdůležitějších podmínek naší úspěšné práce nejen v českém jazyce je čtenářská gramotnost žáků, která je založena na správné technice čtení a schopnosti porozumět přečtenému textu. Není to jen úkol pro učitele českého jazyka, a to zejména na 1. stupni. Nezastupitelnou roli v procesu formování čtenářské gramotnosti dětí hrají jejich rodiče, kteří jim jako první otevírají svět fantazie a poznání - svět knihy.

Ušili jsme pro naše šesťáky „nový školní kabátek“ a teď doufáme, že jim bude slušet a že se v něm budou dobře cítit. Jak moc je jim „těsný“ nebo „volný“ pozná učitel nejen z výsledků obávaných písemek. Když jsem se třeba ptala, jak těžký byl pro šesťáky v češtině přechod z prvního na druhý stupeň ZŠ, potěšila mě odpověď jednoho z nich: „Myslel jsem si, že to bude hodně těžký, ale my si často jenom hrajeme, že?“ Že však prostřednictvím „hry“ získávají to podstatné „vědění“, to v této chvíli pro mě nebylo vůbec důležité.

PaedDr. Dalimila Hodaňová, učitelka Čj