Pasování prvňáků na čtenáře

15. červen 2007

Pasování prvňáčků na čtenáře

Sešli jsme se tam skoro všichni, jenom někteří z nás museli zůstat doma, protože měli neštovice nebo nějakou jinou nemoc.Trochu jsme se báli, trochu styděli. Ale většina z nás tam měla rodiče nebo aspoň paní učitelku. Stáli jsme před dveřmi do školní knihovny a když začala hrát hudba, vešli jsme dovnitř. Sedli jsme si ke stolkům, máma nebo táta seděli za námi a chystali si foťáky. Byla tam taky paní ředitelka a paní učitelka - knihovnice a ještě jedna paní učitelka od velkých dětí.
No, a paní knihovnice nám řekla, že nás vítá v knihovně a že by nám chtěla dát průkazku, abychom si mohli chodit půjčovat knihy. Ale že neví, jestli už umíme číst, a tak ať jí něco přečteme. Tak jsme se do toho pustili a četli jsme nahlas pohádku „Jak šlo šídlo na houby“. Každý přečetl kousek a každému se to povedlo. A tak jsme všem ukázali, že už umíme číst.
A zase se ozvala hudba, otevřely se dveře a přišla slečna rytířka v krásných dlouhých šatech a přinesla si obrovský železný meč. A paní ředitelka nás pochválila za pěkné čtení a řekla jí, že si všichni zasloužíme, aby nás rytířka pasovala tím mečem na opravdické čtenáře. A tak se taky stalo: všichni jsme postupně předstoupili před rytířku, sklonili hlavu a rytířka se třikrát dotkla našeho ramene a řekla: „Pasuji tě na čtenáře!“
A pak jsme dostali bleděmodré šerpy jako na těch Miss Česká republika 2007, akorát že tam bylo napsáno Čtenář 2007, teda jako my. A ještě pro nás naše paní učitelka přichystala opravdické glejty o tom pasování. Musely být hrozně vzácné, protože měly ohořelé okraje, jak je ta rytířka přivezla ze svého hradu, který asi někdy vyhořel. A všichni nám podávali ruce a my jsme se těšili, že už bude konec a sníme si ty čokoládové medaile, které jsme taky dostali.
Hned druhý den jsme šli vyzkoušet, jestli je školní knihovna otevřená a nesli jsme si nové průkazky, aby nám do nich paní učitelka zapsala vypůjčenou knížku. A tak se z nás stali čtenáři. Už se těšíme na všechny ty pohádky a příběhy a encyklopedie, které si sami přečteme. A navíc: „Kdo si hraje, nezlobí!“

D. Hodaňová