Výlet za mravencovým desaterem

23. listopadu 2011 ráno jsem šla s batohem na zádech čekat na točnu autobusu. Jeli jsme na Jezírko. Po cestě byla na některých stromech jinovatka.

Všechny hry jsme hráli společně s vedoucí Nikolou. Nejdřív jsme hráli hry venku. Marek a Matěj nás chytali, abychom nemohli sbírat papírové kuličky. Ty papírové kuličky představovaly zásoby na zimu pro mravence. Potom jsme šli do lesa hrát další hry. Jedna z nich byla taková, že já jsem byla mravenec a Filip a Vojta byli slunéčka sedmitečná a ostatní spolužáci byli mšice. Slunéčka chytala mšice a já jsme chytala slunéčka sedmitečná. V další hře jsme se rozdělili na dvě skupiny a v těch skupinách jsme si posílali dřevo. Při poslední hře byly na zemi v lese rozházené papírky s obrázky. My jsme byli rozdělení do dvou skupin a sbírali jsme jen ty obrázky, na kterých bylo, co mohou jíst mravenci a potom jsme kontrolovali, jestli jsme nasbírali ty správné papírky.

Potom jsme šli do domu, kde jsme se nasvačili a dali si teplý bylinkový čaj. Každý jsme dostali svůj obrázek mraveniště, potřeli ho lepidlem a nasypali tam rýži, která představovala larvy mravenců, dál jsme tam nasypali koření a to představovalo jehličí. Když jsme lepili koření, říkala vedoucí Nikča, že jehličí se nesmí z lesa sbírat! Až jsme mraveniště dokončili, nakreslili jsme k němu i mravence. Až jsme obrázky dokončili, sedli jsme si do kruhu, kde jsme si posílali obrázky a bez toho, že bychom promluvili, jsme je správně seřadili. Další úkol byl se beze slova rozdělit do skupin podle barvy očí. Házeli jsme kostkou a postupně skládali skládanku mravence. Nakonec jsme šli k velkému umělému mraveništi. Dostali jsme za úkol cestou mraveništěm zjistit, jak se vyvíjí mravenec. Každý si mraveništěm mohl prolézt třikrát.

No a potom už jsme se šli obléct a autobusem jeli do školy. Všechno se nám moc líbilo.

Olga Dvořáková, 2. A